Dennisovu výrobu najdete v městečku Jaisalmer, kde spolu s manželkou Niki také vychovává syna Mokšita a dceru Bumiku. Práce s kůží k jeho rodině neodmyslitelně patří už po několik generací. On se výrobě kožených výrobků začal věnovat ve svých 22 letech, potom co dokončil studium. Ve volném čase ho baví hrát a sledovat kriket. 

Kdo jsou lidé v Dennisově výrobě? Jsou to tví příbuzní?

Většina z lidí, kteří u nás pracují, jsou nějakým způsobem součástí naší rozvětvené rodiny. Ženy se často starají o domácnost a výchovu dětí, jako moje manželka či maminka. Pracuje se mnou ale můj otec, bratr, bratranci i strýcové, a to jak v managementu, tak i ve výrobě samotné. Není možné vyjmenovat úplně všechny, ale jen pro příklad: Bratranci Durjan, Rohit a Ramesh se spolu se strýcem Moolchandem podílí na práci v managementu. Ve výrobě pracují bratranci Jasraj a Swaroop, strýcové Jasraj, Narayandas, Megh Raj a švagrová Dashrath Lal.

Největší sen či přání?

Chtěl bych postavit nový dům pro svou rodinu a procestovat Indii. 

Jak slavíte Vánoce v Indii?

Není úplně pravda, že bychom Vánoce neslavili jen proto, že jsme hinduisté. Naše náboženství nikdy nikomu nebránilo připomínat si či slavit jakýkoli svátek kteréhokoli náboženství. Takže já osobně bych řekl, že Vánoce i v Indii slavíme, jen ne v takové míře jako v Evropě. Děti si Vánoce připomínají i ve školách, což se přirozeně promítá i doma, a je třeba úplně normální popřát lidem veselé Vánoce.

Co se ti líbí na spolupráci s Bagind/Lukášem?

Upřímnost a čestnost.