Šest statečných z řad našeho týmu se vydalo na třítýdenní výpravu do daleké exotické Indie, kde sídlí naše výroba. Jaké byly první dojmy? Jak se indický život liší od toho našeho? To a mnohem víc jsme pro Vás sepsali v následujícím článku.
O Indii se říká, že ji člověk buď miluje, nebo nenávidí. Každý, kdo se chce na první návštěvu Indie svědomitě připravit, si tak může přečíst stovky blogových i jiných článků o takzvaném kulturním šoku. A pokud Vaše cestovatelská duše zamířila nejdál na pobřeží některého z chorvatských letovisek, Indie pro Vás bude šokem o to větším.
Ať už Vás první kroky v Indii zavedou před brány letiště, vlakového nádraží nebo přístavu, všude vás čeká smršť smyslových vjemů. Pronikavý odér smogu v kombinaci s opodál stojícím stánkem se smaženými dobrotami, hluk desítek troubících tuktuků a zvonících rikš, ostré slunce a odlesky třpytivých hábitů místních žen a na jazyku trpká pachuť vlhkého vzduchu a touha po loku čisté vody. Chybí snad už jen dotek místní kultury, který Vám hodně rychle vynahradí nejodvážnější z místních taxikářů, který Vás už svědomitě za ruku táhne ke svému plechovému oři se třemi koly, protože Vás zaručeně zná a přesně ví, kam máte namířeno.
I my jsme si před odletem četli o kulturním šoku, všemožných nástrahách pro turisty a o tom, čemu se v Indii vyvarovat. Přesto nás indická kultura a její život natolik odzbrojili, že jsme se nakonec vždy rozhodli chovat spíše přirozeně, protože přesně tak se k vám chová i samotná Indie.
Rána jsou v Indii typicky klidnější, než byste si možná představovali. Mezi ranní ptáčata se řadí hlavně silně věřící, kteří vyráží na ranní modlitby. Otevírají také první obchody a v ulicích se prohánějí úklidové čety. Protože ženy jsou z velké části ženami v domácnosti na plný úvazek, vyráží v poledních hodinách na nákupy, do prádelen, k lékaři… V ulicích se pak potkávají s muži i ženami nejrůznějšího věku, kast i vyznání a společně tak dotváří živoucí tepny města. Všudypřítomný chaos pak dokreslují také desítky psů, slepic a majestátních krav, které si, nehledě na dopravní situaci, svébytně razí svojí viklavou chůzí cestu k nejčerstvějšímu odpadkovému pytli odhozenému opodál.
Každý místní si také během dne potrpí na odpočinek, a tak se nezřídka stane, že si i jediný stánkař ve vesnici hodí nohy nahoru, ač mu před prodejnou stojí zástup žíznivých turistů. Pracovní doba, hlavně obchodů ale i služeb, bývá i do pozdních večerních hodin, právě díky odpolední siestě. Aspoň z toho, co jsme měli možnost sami vypozorovat, si Indové nepotrpí na pevnou pracovní dobu.
Když nepracují, tráví čas s rodinou, a když se vyspí, celý koloběh se opakuje. Rodina je nejdůležitějším prvkem pro většinu Indů a krásně je to vidět na generačním soužití. Není výjimkou, že se v jednom rodinném domě potkávají každý den i čtyři generace a rodinné pouto je často to nejdůležitější, co mají. Lidé v mnoha odvětvích jsou zvyklí pracovat 7 dní v týdnu. Je to dáno poptávkou (hlavně u obchodů a služeb), ale také tím, že se několikrát do roka konají velké státní i náboženské svátky, svatby a jiné události, které si Indové dosytosti užívají i několik dní v kus.
V takových dnech se jednoduše nepracuje a kdo z turistů si v takové dny naplánuje návštěvu vyhlášeného podniku nebo některé z památek, může taky tvrdě narazit na zavřená vrata, často bez jediného vzkazu.
Večery jsou hlavně ve městech bohaté a živoucí, ale trochu jinak, než jsme zvyklí v Evropě. U nás jsou v noci nejživějšími podniky bary a restaurace, v Indii stále ještě tržiště, služby a stánky s občerstvením. Pokud jste to kvůli pracovnímu vytížení nestihli přes den, můžete se klidně po 21. hodině nechat ostříhat nebo si dát opravit boty. V nábožensky významných městech, jako třeba ve Váránasí, se také každý večer koná tradiční obřad, za kterým se sjíždí stovky lidí z celé země. Úderem půlnoci už je ale klid, ačkoliv se městem ještě potulují desítky lidí.
V Indii se střetávají desítky kultur z celého světa a žijí zde v neuvěřitelné harmonii. Jednotlivá náboženství se tu, narozdíl od jiných částí Asie, respektují. Turisté tu pro místní sice jsou atrakcí, ale vždy jen v tom nejlepším slova smyslu. Lidé tu jsou pohostinní a za tři týdny, které jsme strávili v severní části Indie, jsme se ani jednou necítili nevítaní nebo v nebezpečí.
Od Indie jsme toho čekali hodně a stejně jsme si toho ještě více odvezli s sebou zpátky do Česka. A i přes počáteční šok můžeme s jistotou říct, že my Indii milujeme a určitě jsme se s ní neviděli naposledy.
Zadejte prosím vaši e-mailovou adresu. Pošleme vám e-mail, pro obnovení hesla.
